Pastýřská stěna je dodnes důležitá též pro zásobování města Podmokly pitnou vodou. Podmokelský vodovod vznikal v několika etapách, tak jak rostlo město a s ním i spotřeba vody. První vodovod přiváděl vodu z pramene Wolfsbrunn u Jalůvčí (Kalmswiese) a byl postaven roku 1891 dvojicí podmokelských architektů Adolf Beher a Wilhelm Hübner. V roce 1909 bylo k vodovodní síti připojeno pět pramenů nacházejících se v údolí Teichgraben na horním konci tehdy samostatné obce Bělá. Jednotlivá prameniště byla jímána do podzemních rezervoárů propojených vzájemně průchozími štolami. Součástí vodovodu byly rovněž dva rezervoáry, jeden na severním úpatí Pastýřské stěny při okraji osady Škrabky na 1000 m³ , druhý na vrcholové plošině Pastýřské stěny s kapacitou 400 m³. Všechny tyto vodárenské objekty tvoří architektonicky jeden celek. Byly postaveny z neomítaných pískovcových kvádrů, jejich průčelí doplněno městským znakem a každý z nich v interiéru doplněn pamětní deskou se jmény starosty Josefa Parthena, městských radních a městského inženýra Johanna Scheinköniga, kteří se zasloužili o postavení vodovodu. Největší rezervoár v osadě Škrabky nese prvky secese a je po stranách ozdoben dvěma nízkými věžičkami. V roce 1922 město k tomuto systému připojilo ještě prameny v údolí Fällergraben u Bělé a po integraci několika okolních vsí ve dvacátých letech 20. století začalo budovat další vodovod od pramenů pod Popovickým vrchem (Pfaffenberg).