Nejzápadnější výběžek Pastýřské stěny nese označení Bělská vyhlídka a poskytuje výhled na několik sousedních vsí. První z nich je vesnice Bělá (do roku 1949 samostatná obec, dnes městská čtvrť Děčín X - Bělá), která vznikla patrně po husitských válkách a poprvé je písemně zmíněna roku 1454. Z Bělské vyhlídky je vidět jen její dolní část, tzv. Stará Bělá, zatímco o něco výše položená Nová Bělá s kostelem je ukrytá za zalesněným hřbetem oddělujícím Bělou a Čechy.

Dolní části Staré Bělé dominuje Terezínský rybník zbudovaný hrabětem Františkěm Antonínem Thunem roku 1835 pro napájení Terezínského mlýna a pily postaveného pod hrází. Areál získal jméno po manželce zakladatele, hraběnce Theresii roz. Brühl. Pila při Terezínském mlýně byla součástí celé sítě síť pil zbudovaných v lesnatých částech děčínského panství tak, aby dokázaly zpracovat vytěžené dřevo bez zbytečné přepravy. Dřevo se zpracovávalo nejen na palivo, ale také na stavební materiál pro celé domy, či jejich podstatné části. Řezání kmenů na trámy, prkna a latě vyžadovalo stálou vodní sílu, kterou disponovala pouze zámecká pila v Děčíně poháněná vodou ze zámeckého rybníka. Ostatní pily na panství ležely na nestálé vodě a mohly pracovat jen po určitou část roku. Terezínský mlýn s pilou ležel na stálé vodě z rybníka a se stal druhou pilou na panství s možností celoročního provozu. Jeho areál zůstal v podstatě zachován až do demolice a přestavby na počátku 21. století.

Na protějším svahu, který je dnes zalesněný, stála v minulosti velká cihelna s parním pohonem a kruhovými pecemi. V letech 1910/11 ji vystavěl Friedrich Arlt, jehož rodina provozovala dříve výrobu cihel a také dekorativní keramiky u domu č. p. 14 v Bělé. Umělecké fajánse a siderolit produkoval v Bělé od roku 1883 rovněž Julius Dressler.

Další osadou dobře viditelnou z Bělské vyhlídky je vesnice Čechy, dnes městská čtvrť Děčín XIX - Čechy.  Její počátky jsou spojeny s těžbou železivců ve zdejších pískovcích, která začala někdy po roce 1570. V písemných pramenech ze 16. a 17. století se osada uvádí jako Zschechen případně „Auf der Zeche“, tedy „Na dole“. Z tohoto slova pak vznikl pozdější název Tscheche, od češtiny převedený jako Čechy. V roce 1787 měla osada jen 9 domů a roku 1833 10. Do roku 1883 se jejich počet zvýšil na 17. Stavební rozvoj osady nastal na konci 19. století, kdy v její dolní části začaly vyrůstat první rodinné domy. V roce 1900 zde bylo již 30 domů a do druhé světové války se jejich počet zvýšil na 378. Po roce 1990 se Čechy staly lukrativním místem pro stavbu rodinných domů. V osadě byla zastavěna většina dřívějších zemědělských ploch, zřízeny nové ulice a dnes zde stojí přibližně 70 domů.