Bříza bradavičnatá (Betula verrucosa)
| Výskyt v Děčíně | Roste v mnoha parcích. Nejkrásnější exemplář najdeme na loučce u zahrádkářské kolonie v Hluboké ulici, obvod kmene měří 250cm. |
| Použití |
Důležitá pro krajinářské úpravy zejména jako pionýrská světlomilná dřevina. Ve městských parcích bývá pro rychlý růst využívána k brzkému účinku stromové hmoty; později ustupuje kosterním dřevinám. Přesto má svou nezastupitelnou roli při zakládání vřesovišť ve společenství s borovicemi a jalovci. Velké působnosti lze dosáhnout při výsadbě bříz do skupiny se svídami – kombinace bílé a červené kůry vynikne zvláště v zimě. Má mnoho kultivarů, které vynikají jako solitery. |
| Stanoviště |
Roste od nížin až do výše 2000m nad mořem. Dobře snáší sucho a proto u nás často ve skalách tvoří smíšené lesy s borovicí a někde i s jalovcem. Vyžaduje světlá stanoviště, je odolná proti mrazům i exhalátům. Ve stínu mohutnějších stromů odumírá. |
| Rozšíření |
Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Severní Írán Sibiř, Severní Afrika. |
| Dřevo | Měkké ale pevné, používá se v kolářství a stolařství. V posledních desetiletích pro dobré rezonanční vlastnosti i k výrobě ozvučných desek kytar (pro malou nosnost je březová dýha zesílena uhlíkovými vlákny). Například typ Ovation Adams 1978. |
| Plody |
Jemné oříšky s blanitými křidélky složené v cylindrických jehnědách, 2-3cm dlouhých. |
| Květy |
Jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají již na podzim, samičí květy na letorostech. |
| Listy | Kosočtverečné až 3hranné, 4-7cm dlouhé, špička dlouze protažená, na bázi uťaté nebo klínovité, pravidelně dvojitě pilovité, svrchu živě zelené, mladé silně lepkavé, podzimní zbarvení většinou krásně žluté, řapík je 1,5-3cm dlouhý. |
| Větvičky | Mladé letorosty slabé, lysé a silně bradavičnaté. |
| Borka | Kůra zpočátku lesklá, světle hnědá, později bílá, odlupující se, ve stáří drsná a rozpraskaná s černými rýhami. |
| Koruna | 10-25m vysoký, rychle rostoucí strom, koruna kuželovitá až válcovitá, se silně převislými větvemi. |
